Sofa Surfers poskytli serveru aktuálně unikátní rozhovor. Přejeme příjemné čtení!

V polovině září vydáváte novou desku. Máte už pro ni název?

Nahrávka se bude jmenovat Superluminal a její název vzešel z textu jedné z obsažených skladeb. Odráží celkově pozitivní atmosféru během nahrávání.

Sofa Surfers se s každou deskou vyvíjeli – od elektroničtějšího dubového dobrodružství až k rockovějšímu pojetí zvuku. Půjde novinka dále tímto směrem?

Výsledkem našeho posledního nahrávání je jakýsi mix psychedelické hudby, soulu, urban music a elektroniky s výrazem indie kapely. Představte si shrnutí dosavadních nahrávek Sofa Surfers, přidejte nové vokální koření (společně s Manim Obeyou se na textech a vokálech podílel také nový zpěvák Jonny Sass) a zchlaďte to větším množstvím elektroniky než na posledních dvou deskách.

Jak probíhalo nahrávání?

Na desce jsme dělali zhruba rok a půl – střídavě v několika obývacích pokojích, sklepech a nahrávacích studiích ve Vídni, Mödlingu a Linci. Naším záměrem bylo sejít se pak v některém rakouském studiu, abychom skladby dali dohromady společně. Mimo domov se můžeme víc soustředit na samotný tvůrčí proces a lépe sestavit hlavní osu desky. Práce za denního světla nás dovedla k barvitějšímu zvuku, začlenili jsme více retro synťáků, trochu jsme omezili samplování a skloubili to s promyšlenou instrumentací.

V minulosti jste často spolupracovali s dalšími hudebníky, viz třeba množství hostů na albu Encounters. Můžeme očekávat nějakou kolaboraci i teď?

Momentálně je pro nás zajímavé pracovat se dvěma zpěváky.

Hodláte nové skladby představit už na koncertech, které budou vydání novinky předcházet, tedy třeba i na pražském festivalu United Islands?

Festival United Islands nás poprosil o speciální taneční set, což vždycky bývá zábava. Očekávejte extravagantní dýdžejský set s dubovým groovem umocněný silou živých nástrojů a elektronikou.

Obvyklou součástí vašich vystoupení jsou výrazné projekce. Jakou roli přikládáte videu?

Skupinu jsme založili v polovině devadesátých let a výrazně nás ovlivnila tehdejší klubová scéna. Někteří naši přátelé studovali výtvarné školy a k audiovizuální tvorbě jsme se dostali ještě před vytvořením čehokoliv pod hlavičkou Sofa Surfers. Čistě jen hraní se už každý z nás dříve věnoval, a tak jsme chtěli vytvořit něco, co by zahrnulo více uměleckých forem. Nejprve šlo jenom o pár klubových projektů, v průběhu let se to ale všechno slilo.

Po přelomu tisíciletí jsme promítali zpěváky z desek, kteří se turné z nějakého důvodu nemohli účastnit. Synchronizovali jsme je s kapelou, a nepřímo tak s námi byli na pódiu. Po nějaké době nás to ale začalo trochu nudit, a když se v roce 2005 ke kapele připojil zpěvák a tanečník Mani Obeya, projekce začala umocňovat jeho texty, význam skladeb a odráží celkovou estetiku jednotlivých nahrávek.

Přemýšlíte už při skládání o případném vizuálním zpracování skladeb?

Timo Novotny, který nám vizuály vytváří, je vlastně členem kapely. Buď se přímo účastní vytváření nových skladeb, nebo mu je pak jako soubory hned pošleme. Vždy se pokouší dát desce určitý vizuální koncept. Timo má taky na kontě dva dokumenty, kde jsme se zase my pokoušeli pracovat s jeho myšlenkami. Fungujeme v rámci určitého centrálního a rozšířeného kolektivu kapely, do kterého všichni přispíváme a z něhož si zase bereme.

Většina z vás se věnuje také sólové tvorbě. Jak stíháte sladit vlastní aktivity s kapelou?

Hrajeme společně delší dobu, než Sofa Surfers vůbec existují. Naše sólové projekty bereme trochu jako majetek kapely. Spíš nás jenom „udržují v kondici”.

Texty posledního alba Blindside jsou plné jakéhosi neurčitého znepokojení, ať už v otázkách osobního života, každodenních rutin, nebo třeba politiky. Snažíte se v nich na něco poukázat, nebo mají především korespondovat s hudbou?

Koncem devadesátých let a po přelomu tisíciletí jsme pracovali s několika rapery a dalšími zpěváky a postupně jsme dospěli k tomu, že chceme někoho s poetičtějším přístupem k textům. Znamenají pro nás víc než prázdné fráze a je důležité, že se na ně lidé během živých vystoupení dokážou emocionálně napojit. Pokud se ale někomu nelíbí, je nám to jedno.

 Co vás aktuálně znepokojuje, respektive co se do textů promítá?

Emocionální odcizení člověka v dnešním plně komercionalizovaném světě.

Výrazem jste se naposledy přiblížili alternativnímu rocku, přesto kombinujete řadu různých vlivů – dubová rytmika, post-rockové kytary, soulový hlas. Řada teoretiků tvrdí, že kulturní průmysl se v několikaletých cyklech opakuje. Považujete právě kombinaci existujícího a jeho zasazování do nových kontextů za cestu, jak být dnes originální?

Tenhle fenomén dnes ve velkém prostupuje světem umění a kultury jako takové. Mohli bychom to nazvat postmodernou, ale tento termín už je v debatách o současné kultuře přežitý.

V našem případě se jedná hlavně o individuální zkušenosti, jež jsme postupem času nabrali jako popkulturní dělníci. Představte si to třeba jako kuchaře, který si oblíbil určitou sadu koření, a tu používá ve většině jídel. Říká se tomu vlastní styl, i když jde jenom o směs.