Každý, kdo chce v českém prostředí skládat písničky a doprovázet se přitom na akordeon, musí se s ním vnitřně popasovat. A musí také počítat s tím, že s ním bude srovnáván. Václav Koubek nastavil českému harmonikovému písničkářství jednou provždy vysokou laťku a vtiskl do něj svou osobitost. Jeho typická směs vnitřní citovosti a hospodského rabijátství se dotýká vlastně všeho, na co sáhne, ať už je to hraní sólo nebo s různými kapelními sestavami, psaní povídek, hraní v divadle či filmech nebo jejich natáčení.

Koubek je ovšem také proslulým organizátorem kulturního dění. V jeho Vesnickém klubu v Chotěmicích si dávají dostaveníčka muzikanti všemožných žánrů a málokdo z nich tam jezdí jen na obyčejný “kšeft”, pro všechny je to mimořádná událost. Největší síla z Václava Koubka ale přesto pryští ve chvílích, kdy si vezme harmoniku a začne zpívat.